 | Akademický malíř Rudolf Riedlbauch se narodil 14. 6. 1944 v obci Dýšina u Plzně a vyrůstal v jihočeských Strakonicích. Tam navštěvoval hudební
oddělení tehdejší lidové školy umění, hrál na klarinet v komorním
a dudáckém orchestru a v orchestru místního gymnázia. Současně
se u něho již od dětství projevoval vyhraněný talent výtvarný.
Během let se ukázalo, že jeho osudem bude malování, ale i to,
že hudba v něm bude mít trvalé místo a bude zdrojem inspirace
mnoha obrazů.
V roce 1962 byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění,
kde studoval ve speciální figurální a krajinářské škole profesora
Františka Jiroudka. Škola tehdy organizovala pro studenty
každoročně studijní cesty, stáže a výměny posluchačů uměleckých
škol. Riedlbauch v té době navštívil Belgii, Holandsko, Rusko,
NDR a Gruzii. Nejvíce jej ovlivnila návštěva Itálie v roce 1965, kde
měl možnost seznámit se s díly italské renesance. Fascinovaly jej
fresky Piero della Francesca v Arezzu. Silně byl ovlivněn tvorbou
barokních umělců, působících v Čechách a na Moravě, zejména
V. V. Reinera, P. J. Brandla a F. A. Maulbertsche.
Po ukončení studií na akademii vstoupil do širokého proudu
českého výtvarného života s výraznou razancí jako malíř značně
vyhraněného názoru, který se přihlásil k obnovenému zájmu
o figurální tvorbu, obracející se k civilním námětům, jejímž obsahem
je mnohostranné zobrazení člověka jako určujícího nositele dějů
a proměn života.
Obrazy, se kterými se odborná i laická veřejnost seznamovala
na mnoha výstavách nebo na tehdy pravidelně pořádaných
celostátních přehlídkách, zaujaly především expresivními barevnými
kombinacemi, dramatickými ději a lyrikou. Charakteristickým rysem
se pro jeho malbu stalo rozkládání tvarů do menších
kaleidoskopických ploch, které posilovaly dynamičnost zvolených
námětů a v divákovi snadněji evokovaly jeho vlastní vzpomínky
a dojmy. Umělecká kritika oceňovala především expresivní
spontánnost, působivý kolorismus a lásku i úctu k barvě jako
základnímu výrazovému prostředku.
Jedním z inspiračních zdrojů autora vždy byla a stále zůstává
hudba, kterou se zabýval nejen on, ale i jeho sourozenci, dnes
uznávaní hudební umělci. Na jeho obrazech se často setkáváme
s vyobrazením jednotlivých hudebníků, nejčastěji houslistů nebo
hráčů na flétnu, ale i s celými skupinami nebo se zpěváky. Jindy
maloval výjevy z poutí, slavností, k opakovaným námětům patří
výjevy z cirkusů nebo divadla. Jeho obrazy mají silný hudební
charakter nejen zásluhou hudebních námětů, ale také zvučností
barev, muzikálností celé kompozice a rytmu, tedy svojí substancí.
Dalším zdrojem Riedlbauchovy tvorby je příroda – téma, které
nabylo na rozsahu poté, co si vybudoval mimopražský ateliér
v renovované staré chalupě v blízkosti Blatné. Nejen krajinné
scenérie, ale také náměty vodních ploch tamnějších rybníků
i jednotlivé stromy, keře, květiny, nacházíme na jeho rozměrných
plátnech i na nástěnných malbách. Mnoho obrazů vzniklo při jeho
cestách a pobytech v zahraničí, zejména jsou to krajiny od
Středozemního moře nebo ze Schwarzwaldu ve Spolkové republice
Německo.
Riedlbaucha přitahovaly také možnosti monumentální tvorby
a její realizace v architektuře. Právě v této oblasti se výrazně projevila
jeho schopnost myšlenkového a tvarového zobecnění mnoha
konkrétních jevů života i schopnost podřídit jednotlivá díla celkovému
řádu dané architektury, který dotvářejí nejen obsahem, ale i specifickou
barevností. K nejznámnějším realizacím patří velká luneta ve vstupním
prostoru Poslanecké sněmovny ČR, jiné jsou v areálu některých
vysokých škol v Praze nebo malby na fasádách sídlištních domů
v Trnavě. Některé práce zrealizoval také v SRN.
První samostatnou výstavu uskutečnil ještě jako studující AVU
v roce 1966 ve Strakonicích a od té doby do současnosti vystavoval
mnohokráte jak samostatně, tak na výstavách skupinových. Pravidelně
vystavuje se skupinou Tolerance ‘95. Jeho obrazy byly ještě v době
studií vybrány na výstavu uměleckých škol v Mexiku a později i na
různé přehlídky výtvarného umění, například na Podzimní salon
v Paříži v roce 1983. Vystavoval na Slovensku, v Bulharsku, Polsku,
Rakousku, Nizozemsku, Belgii, Francii, Itálii, Finsku, SRN, Iráku
a Brazílii. |